[ Pobierz całość w formacie PDF ]
dìti, mlète; modlete se za tatínka, aby zùstal zdráv, a dá Pá-
nbùh jaro, vrátil se zase k nám. - A~ pøiletl vlaatovièky, viï-
te? ptala se Adelka. - To vía, dosvìdèila babièka a dìvèát-
ko utøelo si slze.
I v okolí bìlidla zaèínalo být smutno a ticho. Les byl svìtlej-
aíl; kdy~ pøicházela Viktorka z vrchu dolù, bylo ji zdaleka vi-
dìt. Stráò ~loutla, vítr a vlny odnáaely chumáèe suchého listí
bùhví kam, ozdoba sadu uschována byla v komoøe. V zahrád-
ce kvetly jen astry, mìsíèky a umrlèí kvítka, na louce za spla-
vem rù~ovìly se naháèky a v noci provádìly tam svìtélka svo-
je rejdy. Kdy~ ala babièka s dìtmi na procházku, nezapomnìli
chlapci papírové draky, které pak na vrchu spouatìli. Adelka
honila se za nimi, chytajíc na proutek hebounká vlákna babí-
ho léta v povìtøí proletujícího. Barunka sbírala po stráni ba-
bièce èervené kaliny a trnky, které potøebovala za lék, nebo
trhala alpky pro domácí potøebu, aneb klátila jeøáby, z nich~
dìlala Adelce korále na ruce i hrdlo. Ráda s nimi sedìla ba-
bièka na vrchu nad zámkem; tamodtud vidìly do údolí na ze-
lené luèiny, kde se páslo panské stádo, vidìly a~ k mìsteèku
a zámek na malém návraí uprostøed údolí a pìkný park oko-
lo nìho le~el jim u nohou. Zelené ~aluzie u oken byly uzavírá-
ny, na balkónì nebylo kvìtin, rù~e okolo bílého kamenného
zábradlí povadly, místo premovaných slou~ících a vrchnosti
chodili po zahradì dìlníci, pøikrývali chvojem záhony, na nich~
nebylo pestrobarevného kvítí, ale símì odpoèívalo ke krás-
nìjaím jeatì kvìtùm, je~ tìait mìly oko velitelky, a~ by se zase
k nim navrátila. Vzácné cizokrajné stromy, zbavené zeleného
aatu, zatoèeny byly v slámì, fontána, vystøikujícl støíbrné prou-
dy, zakryta byla prkny a mechem a zlaté rybièky ukryly
se na dno rybníèku, jeho~ hladina, jindy tak èistá, vaecka byla
pokryta listím, ~abincem a zeleným alemem. Dìti dívaly
se dolù, vzpomínaly na ten den, kdy~ s Hortensií po zahradì
chodily, kdy~ snídaly v salónu, jak to bylo vaecko krásné,
a myslily si:
Kdepak asi ona nyní je! Babièka ale dívala se ráda pøes
protìjaí ~lickou stráò, pøes vesnice, obory, háje, rybníky a lesy
k Novému Mìstu, k Opoènu a~ k Dobruace, kde bydlel její syn,
a za Dobruaku, mezi hory, kde byla malá vesnièka a v ní tolik
jí milých duaí. A kdy~ zraky obrátila k východu, tu le~el pøed ní
krásný polovìnec Krkonoaských hor, od dlouhého høbetu Hej-
aoviny a~ k vrcholu do oblak ènìjící Snì~ky pokryté snìhem.
Babièka ukazujíc pøes Hejaovinu, øíkala dìtem: Tam znám
ka~dou stezku, tam v tìch horách le~í Kladsko, kde se vaae
matka narodila, tam jsou Vambeøice a Varta, tam v tìch kra-
jinách strávila jsem nìkolik aeastných let. Zamyslila se, Ba-
runka ale vytrhla ji otázkou: Tam ve Vartì sedí ta Sibyla na tom
mramorovém koni, viïte? - Povídá se, ~e u Varty na jednom
vrchu. Sedí prý na mramorovém koni, sama té~ z mramoru
vytesaná, a dr~í ruku zdvi~enou k nebesùm. A~ se prý celá
do zemì propadne, ~e nebude vidìt ani konce prstù, pak
se proroctví její vyplní. Mùj otec øíkával, ~e ji vidìl, a to ~e byl
ji~ kùò po prsa v zemi. - A kdo byla ta Sibyla? ptala se Adel-
ka. - Sibyla byla moudrá ~ena, která umìla pøedpovídat bu-
doucnost. - A co pøedpovìdìla? ptali se chlapci. - Nejed-
nou jsem vám to ji~ povídala, øekla babièka. - My to u~ zapo-
mnìli. - To si ale máte pamatovat. - ,,Já si, babièko, mnoho
z toho pamatovala, pravila Barunka, která babièku velmi
pozornì poslouchávala; viïte, Sibyla prorokovala, ~e pøijde
na èeskou zem mnoho bídy, ~e budou vojny, hlad, mor; nejhùø
ale ~e bude tenkráte, a~ nebude otec synu, syn otci, bratr
bratru rozumìt, a~ nebude platit slovo ani slib, pak ~e bude
nejhùø, pak prý èeská zemì má být na koòských kopytech
roznesena. - Dobøe jsi to pamatovala. Ale Pánbùh nedej, aby
to kdy bylo, vzdychla babièka. Barunka kleèíc u nohou ba-
bièky, sepjaté ruce na jejích kolenou, jasné oèi dùvìrnì
na vá~nou tváø upøeny majíc, ptala se f dále: ,,Jaké to je pro-
roctví, co jste nám povídala, víte, o blanických rytíøích, o sva-
tém Václavu a svatém Prokopu? - To je proroctví slepého
mládence zase, odpovìdìla babièka. - Ach babièko, já
mám nìkdy takový strach, ~e vám ho ani vypovìdít nemohu;
viïte, vy byste také nechtìla, aby èeská zem na koòských
kopytech byla roznesena? Bláhová, jak bych mohla tako-
vé neatìstí chtít, v~dye se ka~dý den modlíme za zdar èeské
zemì, v~dye je to naae matka. No, tedy kdy~ bych vidìla mat-
[ Pobierz całość w formacie PDF ]